Jednoho slunečného rána v našem novém a ještě nezařízeném bytě rozhodl můj muž, že je třeba vybavit domácnost o tu nejdůležitější kuchyňskou položku. „Musíme koupit kotlík!“ zavelel rázně. „Kotlík? To jako ten čarodějnický?“ ptala jsem se rozespale, zatímco jsem si  mnula oči. „Nó…skoro,“ odpoveděl muž.

Bratři jsou na Náplavce! A hrajou tam! A mlátí jako šílení do těch svých bubnů a já mám takovou radost, když to vidím. A proč?…protože jsou to moji bývalí spolužáci a jsou slavný, heč!