Bratři jsou na Náplavce! A hrajou tam! A mlátí jako šílení do těch svých bubnů a já mám takovou radost, když to vidím. A proč?…protože jsou to moji bývalí spolužáci a jsou slavný, heč!

Abyste tomu rozuměli, bratři jsou bubeníci a sourozenci. Dvojčata. A lásku k rytmu mají minimálně od té doby, co je znám a to jest od střední školy, kdy z nudy prsty bubnovali do všeho možného, co bylo v jejich dosahu, včetně lavice a penálu. Vlastně si je úplně představuji ještě jako batolata, když je maminka vozila v tom děsně širokém dvojkočárku, který zabere celý chodník, jak křičí jeden přes druhého, než jim maminka oběma zachrastí chrastítkem před obličejem. To pak oba najednou zbystří, překvapením jim vypadne dudlík z pusy a už natahují ručičky a dožadují se chrastítek. Načež po prozkoumání chrastidla rozjedou perfektně rytmický duet ve stylu Drums, Drums & More Drums od Phila Collinse.

A to jsou ty chvíle, kdy zahlédnete vašeho známého někde v televizi, na pódiu nebo stadiónu a člověka v tu chvíli přepadne taková pýcha, kterou může cítit asi jenom rodič, spolužák či sousedka z domu. To potom všichni hrdě prohlašují: „No ano, toho znám, ten je od nás z baráku/ ten se mnou chodil do školy/ to je můj syn!“ A všichni to říkají se stejnou pýchou a nejméně třicetkrát všem zopakují, že tenhle člověk seděl ve třetí lavici u okna a že si vždycky zapomněl domácí úkol a tak jste ho to nechali opsat - ačkoliv to nikoho nezajímá. Ale ten pocit, že vlastně i díky vám je tenhle borec dnes tak slavný, opravdu zahřeje...


P.S. Mrkni na bratry Veselí zde (klik)