Mě by vážně zajímalo, jestli personalisti, kteří s kandidáty vedou pohovor, vážně věří, že odpovědi, které dostávají, jsou pravdivé. Asi ne, co?

No ne, vážně…vždyť si to vezměte. U pohovoru slyšíme pořád ty samé otázky a myslím, že i personalisti musí pořád dostávat ty samé neutrální diplomatické odpovědi. Nuda střídá nudu.

Jenomže když už jsem u pohovoru a jde mi o kariéru, logicky se krotím, odpovědi zvažuju a formuluju tak, abych nebyla za trubku. Někdy si ale říkám, že kdyby mi stejné otázky položil třeba módní čaospis, stejných odpovědí by se nedočkali. A proč? Asi proto, že se u pohovoru kecá.

V mém připadě probíhají pohovory asi takto:

Personalista: Jak byste se charakterizovala?

Já v mysli: pohledná kočka v nejlepších letech se samýma bájo vlastnostma a oslňující inteligencí

Já nahlas: rozvážná, vysoce organizovaná osoba se zájmem o kulturu a sport

Personalista: Jaké jsou vaše silné stránky?

Já v mysli: mám úžasně pevný nehty, takže se vůbec nelámou a vypadají skoro jako umělý, hele!

Já nahlas: kreativita, diplomatičnost a schopnost vcítit se do druhých

Personalista: A jaké jsou vaše slabé stránky?

Já v mysli: čokoláda, kámo, čokoláda…

Já nahlas: jsem příliš velký workoholik, který neumí vypnout. Prostě trávím v práci i padesát hodin týdně a pořád nemám dost.

Personalista: Jaké máte schopnosti?

Já v mysli: když mám dobrý den, dokážu si jazykem olíznout špičku nosu

Já nahlas: mluvím třemi jazyky a ovládám umění vyjednávat ke spokojenosti obou stran

Personalista: Co vás motivuje?

Já v mysli: nadprůměrná mzda, firemní vůz, Ipad, Notebook, privátní připojištění od zaměstnavatele, meetingy v Dominikánské republice na pláži u baru a týden dovolené navíc

Já nahlas: když vidím pokrok, ať už v zisku firmy či v rámci svého týmu

Personalista: Riskujete často? Pokud ano, mohla byste popsat situaci, kdy jste musela riskovat?

Já v mysli: Jo. Zrovna nedávno jsem si riskla nákup jedný fakt děsně drahý kabelky, aniž jsem si byla jistá, že se mi ten odstín dokonale hodí k botám, které mám. Bohužel nehodil, takže si musím koupit nový boty. Co se dá dělat, že jo…

Já nahlas: Nikoliv. Pokud je to jen trochu možné, každý důležitý krok předem promyslím a zároveň zajistím několika případnými nouzovými řešeními.

Někdy je mi těch personalistů fakt líto, vždyť to musí být nuda, poslouchat tyhle blbosti pořád do kola...a teď ještě ke všemu vědět, že vám lidi kecaj...