Sad story about fitko

října 15, 2016

Už několik let si platím nehorázně drahé členství do fitka. Stojí to víc než životní pojistka, obědy na půlku měsíce, nebo plná nádrž do auta. Výsledky bohužel žádné…zřejmě proto, že tam nechodím.


Sice tam jednou v úterý v únoru zajdu a jak se mi po tréninku vyplaví všechny ty hormony štěstí do krve, tak jsem nadšená a přísahám svatýmu Maovi, že zítra jdu zase…ale nejdu. Protože jsem unaveňoučká, hladová, nemám náladu, nebo mám důležitý zasedání s holkama v kavárně.

A je to pryč. Endorfiny jsou pryč, nadšení je pryč a mně zbude představa půl hodiny na běžícím pásu vedle šedesátiletého pána, který běží dvakrát rychleji a déle než já s úsměvem na rtech a jedinou miniaturní kapičkou potu na čele, zatímco já se rozhlížím, jestli je přítomen někdo, kdo mi zvládne dát první pomoc a strčí inhalátor až do krku. A to se mi nechce...zvlášť, když venku prší a je tam zima. "Tak ještě dvě deci červenýho a ten čokoládovej dortík, pane vrchní!" Já se vám tady s dovolení zabořím do toho vašeho pohodlného křesílka a shniju tady, jo?

Jenomže dříve nebo později přijde okamžik, kdy se projdu kolem zrcadla úplně hambatá, zastavím se před svým vlastním odrazem a jako v hypnóze a bez řečí odcházím rovnou balit tašku do posilovny, zatímco urputně přemýšlím, jak se to mohlo stát. 

Takže…proč že si platím to drahý členství, za který už jsem dávno mohla mít pár pěkných plastik a liposukcí? 

Protože pomeranče, neviditelnej bicák a hlavně to pitomý ulhaný zrcadlo.



You Might Also Like

0 komentářů

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?