Bylo mi asi dvanáct let (áááách ty časy...) a všechny dívčí romány od Lenky Lanczové, puntičkářsky vyskládané podle abecedního seznamu v regálu hned vedle vchodu do místní malinkaté knihovny, jsem měla přečtené. Nebylo tedy zbytí a já musela opustit pročtené police a vydat se na lov do vod neznámých autorů a žánrů.

Bloudila jsem mezi regály a nahlas četla názvy autorů a jejich děl a snažila se zachytit o nějaký lákavě znějící název, který by mě donutil natáhnout ruku a knihu si vzít. Když tu jsem narazila na svazek s názvem Zahradní slavnost. Znělo to svěže, rozverně a zavánělo to dortíčky a kremrolemi. 

„Dnes si vezmu jen tuhle, prosím,“ culila jsem se na paní knihovnici. Připadala jsem si výjimečně dospěle, protože jsem měla v ruce hodnotnou literaturu a byla jsem si toho vědoma.

Paní knihovnice si vzala knihu do ruky a podívala se na mě, jako by mě viděla poprvé. „Tuhle?“ zeptala se pochybovačně.

„Ano,“ odpověděla jsem odhodlaně, „ …a nebojte...já vím, do měsíce přinést, nebo budu platit zpozdné.“

„Ale ne, drahoušku,“ zakroutila hlavou knihovnice, „klidně si ji nech dva měsíce, na tuhle nikdo nespěchá.“ 

Asi mě to mělo tehdy varovat. No jo no…už bylo pozdě…tak pojď ke mně ty vysoká literatúro a odhal, co skrýváš.

Když jsem došla asi do půlky knihy, tak jsem si říkala, že už teda opravdu nevím, kdo je tady magor. Jestli já nebo ten Havel, ať je to, kdo je to (Jasně, že to nemůže být ten samý, protože Havel byl prezident a ne spisovatel, že jo - to bylo mojí dětské logice jasné). A jestli toto je ta slavná literatura, tak já se vrátím k Lanczové.

Až o mnoho let později jsem dokázala ocenit krásu absurdního dramatu (...a pochopit, že absurdno je tam schválně a magor není nikdo) a Havlovi tvorby vůbec a musím říct, že i filmové zpracování Odcházení mi dnes přijde vyloženě půvabné. Jeho eseje jsou velice inspirativní a stojí za to si je přečíst. Stejně tak se mi líbí jeho způsob vyjadřování pro svoji inteligenci a laskavost slova.

Dodatek: Ten osudný den, kdy jsem se seznámila s Havlem jako spisovatelem, jsem v knihovně také narazila na knihu Bezbolestná kastrace. Čert ví, co v té knize je a moc by mě to zajímalo. Ale mně bylo tenkrát hloupé na ni vůbec sáhnout, natož si ji vypůjčit. Ale možná je to dobře, alespoň to nenarušilo můj další psychický vývoj. 

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Vždycky.