Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách
koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si do
svého života pustíte někoho maďarské národnosti, počítejte s tím, že si s sebou
vezme papriku. Hoooodně papriky.
Když mě v zimě zasáhne první paprsek slunce do obličeje,
chytám rapla. Taková rána začínám se Zagorkou a jejím báječným hitem - Spěchám -
a s ní odskáču do koupelny (hopky, stopky, cvak a běž!) a pak na snídani a
pak popadnu polštář, kafe a svetr a vylezu na terasu na sluníčko vyřídit pár
emailů, odkud mě dostane jenom mrak. Jenomže tak nějak vždy zapomenu, že slunce
tady na jihu Rakouska nějak víc pálí, nebo co a přismahnu si obličej.
Dělej, koukni se, jestli čumí!“ zeptal se kdosi. Špeh se nenápadně
ohlédl směrem k onomu bonzáckému oknu uprostřed domu. „Nečumí!“ zaznělo
slavnostně…neplecha mohla být zahájena.
Čím je člověk starší, tím raději bilancuje uplynulé roky a
tím víc táhne k sentimentu, slzičkám a láhvi vína. Náš minulý rok byl
báječně dramatický a jestli bude tenhle lepší, tak se máme na co těšit.