Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách
koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si do
svého života pustíte někoho maďarské národnosti, počítejte s tím, že si s sebou
vezme papriku. Hoooodně papriky.
Když mě v zimě zasáhne první paprsek slunce do obličeje,
chytám rapla. Taková rána začínám se Zagorkou a jejím báječným hitem - Spěchám -
a s ní odskáču do koupelny (hopky, stopky, cvak a běž!) a pak na snídani a
pak popadnu polštář, kafe a svetr a vylezu na terasu na sluníčko vyřídit pár
emailů, odkud mě dostane jenom mrak. Jenomže tak nějak vždy zapomenu, že slunce
tady na jihu Rakouska nějak víc pálí, nebo co a přismahnu si obličej.
Dělej, koukni se, jestli čumí!“ zeptal se kdosi. Špeh se nenápadně
ohlédl směrem k onomu bonzáckému oknu uprostřed domu. „Nečumí!“ zaznělo
slavnostně…neplecha mohla být zahájena.
Čím je člověk starší, tím raději bilancuje uplynulé roky a
tím víc táhne k sentimentu, slzičkám a láhvi vína. Náš minulý rok byl
báječně dramatický a jestli bude tenhle lepší, tak se máme na co těšit.
Ahoj. Jmenuji se Tereza. Jo, zase nějaká Tereza. Každý druhá holka se jmenuje Tereza! Dokonce i naše koza se jmenovala Tereza. Možná, že bych se mohla přejmenovat na Tess, Theresu, nebo Rézi. Né, to ne. Rézi jen přes mojí mrtvolu. Njn, ale co už...Takže ahoj, já jsem zase Tereza a jsem Češka žijící s Maďarem v Rakousku. A abych se z toho nezbláznila, píšu tento humorný autorský blog. Tak příjemnou zábavu.
