Vzpomínka na paní Smolíkovou

ledna 06, 2017

Dělej, koukni se, jestli čumí!“ zeptal se kdosi. Špeh se nenápadně ohlédl směrem k onomu bonzáckému oknu uprostřed domu. „Nečumí!“ zaznělo slavnostně…neplecha mohla být zahájena.

Paní Smolíková byla báječná žena, která vydržela sedět celý den v okně svého bytu a sledovat dění před domem. Takový živý Big Brother. A byla to sousedka mojí babičky.
Pokaždé, když se někdo vracel z práce, nebo šel nakoupit, ozvalo se pronikavé: „Dobrýýýý déééén.“ Tím paní Smolíková oznamovala, že už vás má v chapadlech a budete s ní muset prohodit pár slov o počasí, nevychovaných dětech anebo o tom, co že si to nesete v té taštičce z Teska? Takže sousedi se plížili pod oknem paní Smolíkové a modlili se ke svým božstvům, aby je nezahlédla (ale řekněme si na rovinu - to bylo nemožné). Hlídací pes oproti ní – hadr. Takže neustále stál někdo pod oknem, hulákal do okna v prvním patře a vytahoval z tašky máslo a mlíko, protože si ho Big Brother žádal prohlédnout.
Tahle dáma měla nepěknou zálibu bonzovat na děti (tenkrát i na mě) hrající si na dvorku. A taky komandovat: „Nešlapej do těch záhonů! Nelez tam! Vrať mu ten míč! Nedělej to! Ještě jednou se přiblížíš k těm afrikánům! Slez z toho klepadla! Ta pumpa není na hraní! Neběhej za těma tújema!“ a takhle pořád do kola. O každém přestupku svého dítěte rodiče ihned věděli z ječivého hlasu chrlícího zákazy, které se pro jistotu ještě několikrát jako ozvěna odrazil od omítky domu.
Asi vám tedy nemusím dlouze vysvětlovat, že se paní Smolíková brzy stala předmětem dětské nenávisti a msty. Jenže ona dáma, nebyla žádný začátečník a amatér a měla vždycky navrch. Ať jsme si na ní vymýšleli cokoliv, byla o krok napřed a než jsme stačili mrsknout lejnem do prázdného okna, už ječela, ať na to ani nemyslíme. Skvělá žena.
Řeknu vám, že občas, když jdu k babičce, podívám se do toho (teď již prázdného a zavřeného) okna, pošlu paní Smolíkové tam nahoru úsměv, aby věděla, že byla báječná. A spolu s dětmi na dvorku a klábosícími pocestnými dodávala domu život a lesk.
Byly to zlaté časy.





You Might Also Like

2 komentářů

  1. Ještě si přeci jen neodpustím komentář. Taková paní Smolíková je všude potřeba. Když jsem se nedavno (juj už to bude rok) přestěhovala do Vinohradského bytu, padla jsem přímo do toho domu, kde žije taky taková paní Smolíková té ulice. V přízemí a já naneštěstí bydlím přímo vedle ní. Zezačátku jsme se neměly moc vlásce, teď se na mě už i jednou usmála (zrovna mi to uklouzlo na schodech, které ona předtím vytřela a zrovna mě chtěla varovat, že jsou morké, když se to stalo). Ale díky ní se dá před naším domem parkovat, protožekdokoliv nemá parkovací kartu na modrou zónu, hned se o něj sousedka postará a taky máme nejlíp vytrhaný chodníček před domem, to aby mohla v neděli v 8 ráno klábosit s kolemjdoucími o tom, co se dělo a vlastně díky tomu i já vím, proč ve vedlejším domě byla sanitka, protože mi to jde tak krásně do oken.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní Smolíkovou do každého domu! 😁

      Vymazat

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?