Já bych se vám chtěla svěřit s věcí, která mi už delší
dobu leží v hlavě. Jsem z toho už trochu frustrovaná a myslím, že je
na čase, sama sobě ulevit a vykecat se ze svých problémů. Prostě si teď tady udělám
psychologickou poradnu.
Každému nadělil Bůh podle svého uvážení. Někomu neskonalou
krásu, někomu prudkou inteligenci, někomu fyzickou zdatnost a když se podíval
na mě, řekl: „Neboj se, moje drahá, i ty dostaneš velkolepý dar. Říkám mu
pracovně Blbý kecy.“
Řeknu vám, není to maličkost mít takové hospodářství. Starat se o zvířata, okopávat pole, stříhat stromky, hubovat slimákům...ale když se pak člověk v létě v horku napije vychlazeného domácího vína, nakrájí domácí salám a připraví salát z vlastní zahrádky, tak si uvědomí, že by si toho měl ale sakra vážit.
Občas mívám filozofické chvilky. A nejčastěji ve vaně.
Člověk si hraje s bublinkami z pěny, cpe se čokoládou, brblá si pro
sebe a přemýšlí o smyslu bytí. Přemítá o podstatných aspektech života,
posmrtného života, paralelních světů, o mimozemšťanech na TRAPPIST-1 a říká si,
hele, jak je možný, že mám na vaně asi sto tisíc flaštiček?
V Maďarsku se minulý týden konal Busójárás, což je něco
jako náš masopust. Až na to, že v Čechách, nemají všichni muži stejnou
masku, nenaskakují na ženy na ulici a za hlasitého: „ÍÍÍÍÁÁÁÁH!“ nenaznačují
jakési kopulační pohyby. No…bylo to divoké.