Jaro je tu. A s ním i každoroční psychický nátlak; Už se to blíží! Plavková sezóna! Shoďte tuky! Pravda je, že se zase blíží čas, kdybych se ráda párkrát vykoupala v jezeře, což znamená svléknout over-size svetr a obnažit to, co už zrovna dvakrát nepodléhá pravidlům moderní estetiky.

Já bych se vám chtěla svěřit s věcí, která mi už delší dobu leží v hlavě. Jsem z toho už trochu frustrovaná a myslím, že je na čase, sama sobě ulevit a vykecat se ze svých problémů. Prostě si teď tady udělám psychologickou poradnu.

Každému nadělil Bůh podle svého uvážení. Někomu neskonalou krásu, někomu prudkou inteligenci, někomu fyzickou zdatnost a když se podíval na mě, řekl: „Neboj se, moje drahá, i ty dostaneš velkolepý dar. Říkám mu pracovně Blbý kecy.“

Pokračování pro všechny fanoušky marnotratného utrácení. Takže zakopejte šrajtofle hluboko do země a jdeme na to.

Občas mívám filozofické chvilky. A nejčastěji ve vaně. Člověk si hraje s bublinkami z pěny, cpe se čokoládou, brblá si pro sebe a přemýšlí o smyslu bytí. Přemítá o podstatných aspektech života, posmrtného života, paralelních světů, o mimozemšťanech na TRAPPIST-1 a říká si, hele, jak je možný, že mám na vaně asi sto tisíc flaštiček?

V Maďarsku se minulý týden konal Busójárás, což je něco jako náš masopust. Až na to, že v Čechách, nemají všichni muži stejnou masku, nenaskakují na ženy na ulici a za hlasitého: „ÍÍÍÍÁÁÁÁH!“ nenaznačují jakési kopulační pohyby. No…bylo to divoké.