Během mé první návštěvy v Maďarsku se chtěl Maďar pochlubit národními poklady a udělat dojem. Zavedl mě do sklípku na těžké barikové červené víno, ukazoval mi romantickou scenérii u Balatonu, na němž pluly v západu slunce plachetnice, dal mi poprvé ochutnat pálenku a chléb s kachním tukem a cibulí, běhal po bitevním poli u Moháče a zaníceně vysvětloval průběh bitvy a pochopitelně - cpal do mě guláš horem dolem.

Před měsícem přišlo jaro a já jsem o tom chtěla napsat článek. Vlastně jsem ho už napsala, ale nevydala. Nechtěla jsem vás prudit a traumatizovat výroky jako: Jaro je konečně tady! Zatímco všichni žhavíme radiátory jako šílení a zpod šály nám vykukuje červený nos s nudlí.

V Praze je to vždy trochu divočina. Jako kdybyste pustili stopky a já slyšela tikot každé vteřiny, která uplynula a která mi připomíná, že pobyt se krátí, a proto není čas ztrácet čas. Než můj pražský čas vyprší, je třeba zažít mnoho věcí...

Byla jsem v Čechách a šla jsem na fotbal. Tak ne, že by to byl můj nápad, ale člen rodiny patří do vesnického mančaftu, a tak se to nabízelo. Krásné jarní počasí přímo zvalo na posezení venku, pivo a slané tyčinky.