Okresní přebor

dubna 06, 2017


Byla jsem v Čechách a šla jsem na fotbal. Tak ne, že by to byl můj nápad, ale člen rodiny patří do vesnického mančaftu, a tak se to nabízelo. Krásné jarní počasí přímo zvalo na posezení venku, pivo a slané tyčinky. 

Vyrazili jsme tedy na fotbal. Usadili jsme se na velice hezké tribuně daleko od ostatních fandů, neboť jsme byli hosté a chtěli jsme také fandit a nedostat nakládačku. Hned na začátku jsem varovala Maďara, aby si nechal svoje sprosťárny, protože jdeme na slušný český fotbal a ať si uvědomí, že některé vulgární výrazy jsou stejné a srozumitelné napříč slovanskými a ugrofinskými jazyky.

Zápas začal. Hráči běhali za míčem sem tam, fandové fandili a já většinu času bloudila očima po krajině, která se po zimě probouzela a začala se konečně zelenat. Občas někdo zapískal na píšťalku, ale moc ne, protože ten břichatý pan rozhodčí měl evidentně dost už po deseti minutách a dechem musel šetřit.

Jak jsem si představovala, že český fotbal je slušný, tak vám tedy musím sdělit, že tomu tak vůbec není. Já vím, že si říkáte, že jsem objevila Ameriku, ale já jsem vážně nečekala takovou smršť sprosťáren na metr čtvereční. Chcete-li si doplnit slovní zásobu o několik nových jadrných slov, či velice kreativních slovních spojení, tak se jděte inspirovat právě tam. Kdybych to byla věděla, ani omylem bych s sebou svojí něžnou malou holčičku nebrala. Celých devadesát minut jsem držela ruce na uších svojí princezny, protože opravdu nechci, aby její první slovo bylo: K-r-e-t-é-n-e.

Složení publika bylo velice různorodé. Šestnáct opilých Němců…(nechápu, kde se vezme na českém vesnickém fotbalu tolik opilých Němců?), milá dáma ve věku mojí babičky, která by byla celkem i sympatická, kdyby ovšem nebyla bezkonkurenčně nejsprostější a nestrčila těmi svými sprosťárnami do kapsy i postarší pány, kteří přišli potrénovat hlasivky, vykřičet se ze svých soukromých problémů a za svých 30 Kč si zvýšit ego urážkami. Dále v hledišti sedělo pár mladých párů, kteří si tam vyrazili na randíčko a kteří s propletenými jazyky ani nezaznamenali poločas.

Maďar se nestačil divit a překvapenou grimasou si žádal vysvětlení, kde že je ten slušný fotbal, protože urážkám nešlo nerozumět. Musela jsem kapitulovat. Ještě, že nerozuměl všem těm jedovatostem, které obecenstvo prskalo na hráče. Třeba jako ta pohádková babička, která komentovala zranění hráče: „Přineste nosítka a hoďte ho do řeky!“

Korunu tomu pak nasadil pomezní rozhodčí domácích, který neuznal gól hostům, protože to byl prý ofsajd. Všichni, kteří jsme seděli na straně, jsme viděli, že je to lež a rozhodčí se sám smál, jaký je to vykuk. A když se hráč nechápavě dotázal pomezního rozhodčího domácích, cože to má znamenat, rozhodčí udělal gesto, které mě utvrdilo v tom, že těch třicet korun bylo nejhůře investovaných v mém životě a kdybych měla po ruce raketomet, tak bych už dávno měla zaměřeno a odpáleno.

Rozhodčí si totiž pomalu strčil prst do nosu, nahmatal tam holuba a pak ho cvrnknul po hráči. To byla jeho odpověď.

Maďar už neměl slov a já litovala absence raketometu.

Takže asi takhle; máte-li třicet kaček, tak si za ně raději kupte pět koblih, jednu Plzeň, nebo jezděte půl hodiny po Praze s MHD, plus si skočte na Masaryčce na malou. Uděláte lépe.



Věnování
--- Článek je věnovaný všem slušným lidem, kteří mají ten náš český fotbálek tak nějak u srdíčka a kteří po zahájení utkání nemetamorfují v primitivní opici. ---



You Might Also Like

0 komentářů

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?