5000 kliků na Ještě pět minut, prosím…

května 13, 2017

Což je o 4500 více kliků, než jsem doufala, že by blog po třech měsících online mohl mít!


Takhle, já si uvědomuji, že 1000 z toho budou kliky mojí mámy, ale i tak si myslím, že je to slušné číslo. A když odečtu ještě pravděpodobné kliky mých sourozenců, rodičů – ať vlastních, či nevlastních, sestřenic, tetiček, pratetiček, strýčků a babiček (btw. děkujuuu, že čtete), jsme určitě někde na 1500 a to je taky pěkné. A když odečtu náhodné kolemjdoucí, kteří hledali ubytování v Maďarsku a omylem skončili tady, mám svých 500 návštěv zainteresovaných přátel jistých.

Ale už vážně, žerty stranou. Každý týden tvrdě pracujeme s mým mezinárodním realizačním týmem (s mojí mamkou, která kontroluje můj téměř bezchybnatý gramatický projev (díkes mami) a která mi za každou hrubku pošle virtuální pohlavek) na vydání nového příspěvku, který by vám vymazal vrásku z čela a cuknul koutkem v nenápadném úsměvu.

Já vím, že ve skutečnosti u těch článků padáte s hurónským smíchem pod stůl, kde mlátíte ještě pět minut rukou do země a popadáte dech, u těch filozofických pak zase další dva dny zamyšleně bloudíte městem v dešti a přemítáte nad vlastním bytím, ale my spisovatelé působíme neradi neskromně…

Tak, ale teď už doopravdy vážně. Každému čtenáři, který se kdy mihnul přes tento blog, chci srdečně poděkovat a těm, kteří se pravidelně vrací, posílám hudlana.

V mém životě se toho od doby spuštění blogu hodně změnilo. No dobře…tak hodně ne, ale něco málo jo:

  • Tak například mám o dost kulatější záda od toho, jak sedím u počítače a klovu do klávesnice. 
  • Protože jsem často líná nandat si kontaktní čočky, a musím proto na monitor mžourat asi s deseti centimetrovým odstupem, očekávám každým dnem zhoršení očí o dioptrii. 
  • Většina rozhovorů s přáteli nově začíná slovy: „Chci ti něco říct, ale ne, že o tom napíšeš na blog!“ 
  • Témata small talk se také významně obměnila. Téma počasí bylo vyměněno za téma „Tak čtu tvůj blog a nejni to vůbec špatný, čoveče.“ (někdy přijde i pochvalná herda do zad)
  • Už třikrát jsem zahlédla svůj obličej na titulní straně Idnes.cz, což je něco, o čem se mi ani nesnilo (Že jste to přehlédli? No to asi proto, že byl až úplně, ale úplně dole, kam než dorolujete, tak vám upadne prst.). Btw. na Idnes.cz publikuji vybrané články, převážně s Maďaro-tématikou.
  • Čas věnovaný blogu mi uzmul z času pro sebe, takže jsem si dobré dva měsíce nenalakovala nehty. Jo…jsou to holt oběti. 
  • Ale hlavně, píšete mi prima zprávy, které mi vždy zvednou náladu.

A protože bez čtenářů by tento blog postrádal smysl, tak vám chci poděkovat za přízeň a za to, že čtete.


Děkuju, jste nejlepší!  💗


You Might Also Like

0 komentářů

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?