Prožij knihu

května 10, 2017

Existují lidé, kteří si přečtou knihu, v tichosti zauvažují nad obsahem, načež rozvedou dvouhodinový monolog, ve kterém jasně vylíčí děj, zápletku, charakter postav, vysvětlí historické souvislosti, které se odrazily v dějové lince, upozorní na skryté dvoj-významy a zatímco popíjejí čaj o páté, bláznivě se zasmějí tomu, jaký je autor knihy vykuk, když jim teď došla ta jemná ironie, skrytá mezi řádky.


Když dočtu knihu já, v tichosti nad obsahem zauvažuji a řeknu buď „skvělé“ nebo „nic pro mě“ a pak si při čaji o páté přečtu hlubokomyslnou analýzu knihy od někoho výše popsaného a nestačím se divit. To tam bylo? A kde? Že autor klade důraz na kritiku buržoazní společnosti, která se mu jeví pokrytecky? Aha a kde? Je mi skoro stydno, že to tam nevidím také. To je totiž proto, že...

...já knihy nečtu, já knihy prožívám. Ještě, než svou novotou vonící knihu otevřu, vnímám ji v ruce, hladím ji a těším se, až si na sebe udělám čas a ona mi předá svoje tajemství. Až se do mě otiskne autorovo poselství, které do knihy vepsal třeba už před stovkami let, ale které při čtením vždy znovu ožívá a je dokonale přítomné.

Představuji si, jak v ohromném panském sídle v Anglii sepisoval mladý muž svůj první román. Seděl v koutu u svého malého psacího stolu, na němž měl chaoticky rozházené listy s poznámkami. Jen jeden zářivě bílý svazek papíru byl popsán úhledným písmem. Jeho první rukopis. Nemohl se na něj vynadívat. Pyšně ho svíral v ruce a tichounce zašeptal: Navždy a pro vás.  A i když už autor nežije, je to, jako by se stal součástí své knihy. Pokaždé, když se do ní čtenář ponoří, jako by stál vedle něho a do ucha mu ji sám předčítal. Jako by vyprávěl příběh, který prošel jeho osobností, on jej zformoval, zformuloval do vět, které otiskl na papír. Pro nás.

Vždy, když někdo vypráví o knize a pamatuje si názvy kapitol, jména postav a je schopen popsat děj do detailu, zbystřím,  protože tak nějak tuším, že se hovor vyvine směrem, který mi není příjemný. Budou mi kladeny otázky, které mě vyvedou z míry a na které nebudu moci odpovědět. Jako například: A ty si nepamatuješ, jak na straně 116 zastřelili toho vévodu, měli ti malí chlapci červené trenky? A nepřijde ti, že tu krásu tanečnice popisuje autor příliš surově a lascivně? No hele, nepřijde.

Mně se totiž při četbě děje toto…
Na začátku knihy se nadechnu a s poslední tečkou vydechnu. Děj se mi odehrává před očima jako barevný 3D film. Tak jako vstřebává divák v biografu intenzivní zážitek z dokonalého filmu, já ho prožívám a vstřebávám při čtení knihy. Ale je to moje osobní promítání. Je velice intimní.

Kniha mě celá pohltí. Jsem v ději. To netančí lascivní tanečnice, to tančím já. To nezastřelí vévodu. Zastřelí mne. Cítím náraz kulky do hrudi a cítím vévodovu bolest. A než se mi zatmí před očima, mihnou se přede mnou dva uličníci, kteří se na mě zašklebí, jako by chtěli říci: Dobře ti tak! To máš za to, jaký život jsi žil. A sevře se mi srdce… Ale je mi tak nějak jedno, jestli měli kluci trenky třeba kostkované. Já nevnímám stránky, ale emoce. Takže ano, jsem ten člověk, který se v metru při četbě knihy hurónsky rozesměje, až se za ním ostatní cestující otáčejí a protáčejí panenkami, jako že toto! A ano, jsem i ten člověk, který vysvětluje starostlivým spolucestujícím, zatímco mu stékají slzy po tvářích, že ten pejsek neměl umřít. Ne on! Vždyť byl tak hodnej! A často bývám zklamaná, když otočím na poslední stranu. Znamená to, že je čas, se s autorem rozloučit. Už mi předal, co chtěl.

Obchody s knihami, ať už použitými či novými, jsou jako ohromná brána do mysli spisovatelů. Každá kniha na polici se nabízí, nakrucuje a láká kolemjdoucí prstíčkem jako bludička, aby se člověk zastavil právě před ní a ona se mu mohla otevřít. Špitají na nás jako lehké děvy: Chceš se pobavit? Slibují divoké zážitky: Vezmu tě až k černé díře, když budeš chtít. A neklidně poskakují po polici a držkují: Já jsem voják z druhé světové války a co jsi zažil ty, ty ubožáku?

...Stačí jen natáhnout ruku...

You Might Also Like

0 komentářů

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?