Náš soused sice nezažil žádnou válku ani jiné podobné hrůzy, přesto má syndrom Křeček. Syndrom Křeček znamená, že co je zadarmo k mání, to dotáhne s dětinskou radostí domů, aby to něco někam uložil pro případ, že by se mu to mohlo za několik desetiletí na něco šiknout. Případně to něco zanechá jako hodnotné dědictví příští generaci.
Mám dvě babičky. Jedna je elegantní dáma z města s roční předplacenou kartou do divadla a druhá je zemitá žena s živými vzpomínkami na druhou světovou válku a na útěk z pohraničí s kufříkem v ruce. Obě vaří skvěle. Jedna decentně, sofistikovaně a zdravě, druhá tučně, tučně a hlavně tučně. Co kdyby přišla další válka?
Byl to den D, kdy mi přišla zpráva, že se mám dostavit na casting do butiku v Pařížské ulici, protože se bude fotit nová kolekce předního návrháře. A já jsem před-vybraná! Yeaaaah!
Když je nám děvčatům deset let, chceme být princeznou. Když je nám patnáct, toužíme stát se vyhublou modelkou, opěvovanou herečkou, anebo popovou divou. Ani já jsem nebyla výjimka.
Ahoj. Jmenuji se Tereza. Jo, zase nějaká Tereza. Každý druhá holka se jmenuje Tereza! Dokonce i naše koza se jmenovala Tereza. Možná, že bych se mohla přejmenovat na Tess, Theresu, nebo Rézi. Né, to ne. Rézi jen přes mojí mrtvolu. Njn, ale co už...Takže ahoj, já jsem zase Tereza a jsem Češka žijící s Maďarem v Rakousku. A abych se z toho nezbláznila, píšu tento humorný autorský blog. Tak příjemnou zábavu.
