Nedělní přežíračky u babičky

června 22, 2017


Mám dvě babičky. Jedna je elegantní dáma z města s roční předplacenou kartou do divadla a druhá je zemitá žena s živými vzpomínkami na druhou světovou válku a na útěk z pohraničí s kufříkem v ruce. Obě vaří skvěle. Jedna decentně, sofistikovaně a zdravě, druhá tučně, tučně a hlavně tučně. Co kdyby přišla další válka?

Když mi přijde pozvání ke stolu od tučné babičky, je jasné, že je třeba zrušit veškeré odpolední aktivity, neboť mě oběd uvrhne do tří hodinové letargie, kdy při pokusu zvednout se ze židle a uvařit si kafe, usnu.

Oběd probíhá většinou stejně. Sejdeme se u jídelního stolu, babička nandává v kuchyni na talíře oběd a ozve se obligátní otázka: Kolik chceš knedlíků?

Pokud je člověk babičky neznalý, jako třeba Maďar, opravdu se zamyslí, jak veliký má hlad, zběžně mrkne na břicho, zhodnotí, kolik knedlíků figura snese, aniž by potom musel jít běhat a vyřkne finální počet.

Jak naivní!

Ve skutečnosti je to pouze řečnická otázka. Člověk totiž nemá absolutně žádnou šanci ovlivnit, kolik knedlíků na jeho talíři přistane. Vše záleží na úsudku babičky. To ona rozhodne, jak moc velký hlad máte a co by vaše figura potřebovala. A to si pište, že toho potřebuje ještě hodně. Babička by totiž na každém ráda viděla miminkovské faldíčky alespoň do čtyřiceti.

Obědváš ty vůbec? Jsi jak za dvě kudly!


Podívej, jak ti tady lezou kosti.

A co ty tváře? Nezhubla jsi? Že jo? Že máš aspoň o pět kilo méně? 


A tak se s odpovědí už nikdo moc nezabývá a vždycky si bezmyšlenkovitě řekne o tři knedlíky.

„Tři!“ odfrkne si babička a plynulým pohybem ruky jich na talíř nandá rovnou šest. „A jez!“

Klasika.

A tak sedíme u stolu a před každým strávníkem leží na talíři knedlíky kolem dokola, kilo zelí a půl husokachny (nebo kachnohusy?).

Babička nám popřeje dobrou chuť, řekne, ať si toho vážíme, co by za to daly děti v Africe a máme prý hodně jíst, protože až tlustý budou hubený, tak hubený budou studený a jak se prý tak dívá na mě, já bych šla první.

A protože mě nenapadne nic chytřejšího, tak odpovím: „Amen.“ A pustíme se do jídla.

Jíme tiše, nikdo nemluví, jen se spokojeně cpe, přemýšlí nad významem přísloví láska prochází žaludkem a čím je bříško plnější, tím více chápeme jeho poselství.

Žaludky a oční víčka těžknou, vzduch prostupuje únava a dýchat je stále náročnější, když v tom s hlasitým výkřikem upadne babičce příbor na zem a ukáže na mě prstem.

Ztuhnu se sklenicí u úst a překvapením se zakuckám. Babička se s vytřeštěnýma očima ptá: „Co to piješ?“

Lehce zmatená natáhnu ruku se sklenicí proti oknu, abych si ověřila její obsah, ačkoliv jsem si byla docela jistá, co piju a tiše pípnu: „Vodu.“

Špatně, špatně, všechno špatně.

Babička neobvykle rychle vyskočí ze židle, rychlostí blesku se přesune k lednici, načež zazní; tsss a pak glo, glo, glo…a vymění mi s pohrdavým výrazem sklenici s minerální pramenitou naší báječnou planetou přefiltrovanou vodou za nefiltrovaný ležák.

„VODU! Tssss. Chceš, aby ti bylo blbě?“ rozčiluje se stále ještě pohoršená babička.

U babičky jednoduše nemáte nárok rozhodovat o svých chutích. Což mimo jiné potvrdí i fakt, že moje námitka: „Já na tu zmrzlinu šlehačku nechci, díky.“ Zanikne v hlasitém „ŠŠŠŠŠŠŠŠ“, to jak mi babička právě na dvou kopečcích vanilkové zmrzliny vytváří bílou horu.

Pár minut poté někdo z mých přátel dostane zprávu, že se omlouvám, že dnes nikam nejdu, že mi není dobře. Ale kecám, je mi moc dobře. Jen s tím břichem nemám šanci nacpat do kalhot a dokolíbat se na Náplavku. Nemůžu se ani předklonit, natož si dopnout knoflík.

Chci prostě jen ležet a trávit. Až do dalšího dne...

... a pak zase zajít k babičce.


PS: Pro ty, kdo neradi čtou a přeskákaly až sem, jsem shrnula text do následujícího schématu. 





Moudro na závěr:
Hýčkejte si babičky, protože nikdo jiný se vám s domácí třenou bábovkou jen tak crcat nebude.
Ale babička jo. A s láskou.

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Jako bych slyšela svojí babičku :) Skvěle napsané a komiks na závěr jsem musela přeposlat kamarádce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím Jarko!
      Mám tušení, že babičky jsou všechny stejné :) Děkuju za pochvalu a věz, že komiks představuje vrchol mého uměleckého já. Při jeho vytváření jsem si sáhla až na samé dno v programu Malování, tak mám velkou radost, že se líbí (aspoň někomu :D).

      Vymazat

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?