Vzpomínky jedné neúspěšné modelky (2/3)

června 11, 2017



Modelky to nemají v kariérním životě lehké, holky ušaté. A hlavně ty neúspěšné modelky, to nemají lehké. Jako jsem byla třeba já...


Jak jsme si řekli v prvním díle (kuk semka), základní znaky úspěšné modelky jsou; maximální výška, minimální váha, nulová sebeúcta a nekonečná ochota nechat se svou tělesnou schránkou udělat cokoliv, co vizážistu nebo fotografa napadne (protože tvoří umění a to nemá hranic). A být za všechno vděčná.

Chcete mě nalíčit jako klauna? Ano, děkuji!
Chcete mi natupírovat vlasy tak, že už je nikdy nerozčešu? Výtečně!
Že mě polejete litrem oleje, abych se sexy leskla, ale nemáte nic, do čeho bych se pak utřela? Fantazie!
Co to říkáš? Že mám vylézt tady na tu horu a na vrcholu se svléknout? To je báječný nápad!
Že je venku průtrž mračen a všude lítají blesky? Ideální podmínky pro focení!

Dívka z časopisu
Jednoho slunečného rána jsem dorazila do třídy a na lavici na mě čekal dívčí časopis, pro který jsem fotila trendy nastávající plavkové sezóny (což zní cool, ale moc cool to nebylo). 
Letní trendy se fotily pochopitelně už na jaře. Venku bylo krásných deset stupňů a já v plavečkách pobíhala kolem bazénu sem a tam. Chvíli jsem ležela na lehátku, chvíli nastavovala svou bledou tvář vstříc jarnímu slunci a sluneční brýle jsem měla laškovně ve vlasech. Na očích nebyly vůbec třeba. Byla to taková ta roční doba, kdy slunce vyjde v deset ráno a v jedenáct už zapadá za obzor. A já, naštelovaná na lehátku s koktejlem a letními šatičkami, jsem se tvářila do objektivu, jaké že mi to není horko, zatímco mi pod nánosem rtěnky fialověly rty.

Pomalu mi omrzaly končetiny a tým, nabalený v zimních bundách a s čajem v ruce, špekuloval o kompozici fotografie. Nikdo nikam nespěchal. V rámci brainstormingu přišla vizážistka s báječným nápadem, že mi dají do ruky stříkací pistoli, jelikož pak bude celý look mnohem hravější. Fotograf byl nadšen. Já ne.

Chtěla jsem být alespoň jednou za seriózní modelku. Jenomže můj sen se rozplynul v momentě, kdy mi dali do rukou plastovou zbraň, kterou jsem držela naposledy, když mi bylo sedm let. „A tvař se prosím tě drsně a hravě zároveň,“ nakazoval mi fotograf, „a myslíš, že můžeš něco udělat s tou husí kůží? Ono to totiž na fotkách nevypadá dobře.“

Jasně, šéfe. Tak já se z tý kůže stáhnu rovnou, ne?

Teď, když nad tím zpětně přemýšlím, divím se, že jsem tou stříkací pistolí někoho nepřetáhla a neodešla. Ale to je holt mládí.

Jelikož se fotilo několik looků (pardón za to slovo) za sebou, běhala jsem znovu a znovu na stoličku k vizážistce. Odlíčit, nalíčit, přečesat, převléknout a šupky dupky zase ven do té kosy. Léto, slunce, sombrero, héééj!

Když mi nakonec vizážistka vyčesala vlasy do dvou culíků, na které přidělala infantilní sponečky s bonbónky, bylo jasné, že veškerá serióznost je pryč a trapas je tu.

Zpět v učebně
Opatrně jsem otevřela časopis, protože jsem tak nějak tušila, co přijde. Vykouknul na mě můj obličej, obří žlutý raketomet a barevný nápis „Brutální Nikita“. Raději jsem ani nelistovala dál.

Jako takhle...dnes už se těm fotografiím směju.

Možná, že si teď říkáte, že jsem byla kombinací slov; submisivní a trubka. Nó...ano. Ale stále jsem si opakovala, že každý skvělý herec začínal jako křoví v béčkovém filmu, než ho objevil oskarový režisér a dal mu práci snů. Že každá herecká ikona má za sebou roli krevety ve školním představení, jejíž úkol bylo nepřekážet a nechat se na závěr sežrat velrybou. A modelky zrovna tak.

Jenomže...
Ačkoliv jsem si přála být modelkou, nehodlala jsem tomu obětovat vše. Jsem opatrný typ, který má vždy plán B. A někdy i plán C a D. Jsem nerada nepřipravená a zaskočená nečekaným vývojem událostí.
Stát se modelkou byl plán A.

A jak se brzy ukázalo, bylo moc dobře, že jsem měla i plán B.

Definitivní tečku za mým modelingovým já udělala až elegantní dáma z Pařížské ulice.

Byl to den D, kdy mi přišla zpráva, že se mám dostavit do butiku s luxusním zbožím v Pařížské ulici, protože se bude fotit nová kolekce předního návrháře a že jsem před-vybraná. Srdce plesalo, mraky se rozestoupily, vše zalilo slunce, andělé prozpěvovali na nebesích a já se běžela domů šlechtit, abych byla příští den jako ze škatulky.
Do Pařížské ulice jsem dorazila o půl hodiny dříve, protože jsem nemohla dopustit, abych něco tak důležitého prošvihla. Abych se při čekání zabavila, nakukovala jsem do výkladních skříní a panenky se mi protáčely nad cenami zboží a já čím dál tím víc toužila po fotce s tak drahou kabelkou. No jo no…k mládí patří ta krásná hloupá povrchnost. A k tomu mému zvláště.
Tak jsem se zakoukala a zasnila před výlohou, že jsem se při pohledu na hodinky vyděsila. Rozeběhla jsem se, abych nemeškala. Vešla jsem do butiku na minutu přesně. S plachým úsměvem a bookem v podpaží, jsem kuňkla na pozdrav. Nikdo neodpověděl. Nikdo si mě ani nevšiml.
Začalo to slibně.

Dodatek
Jestli je někdo ještě šílenější, než příliš kreativní vizážisti a fotografové, tak jsou to módní návrháři. To je taková zvláštní skupina, která si představuje lidské tělo jako figurínu, na kterou mohou navléknout v podstatě cokoliv, zmalovat jí obličej v podstatě jakkoliv, vlasy vytupírovat třeba do nebe a výsledek pošlou proběhnout se po molu.

A tak se modelce může lehce stát, že:

A) Návrhář bude náboženský fanatik a pošle modelku na molo se sto kříži, které sám vytvořil při inspirativní procházce v lese, poté co se mu zjevila Panna Maria.

B) Vizážista zapomene doma gumičky do vlasů a bude muset modelkám svázat vlasy ke krku něčím, co našel v kufru auta. A pak předstírat, že to byl úmysl.

C) Raději už nic...

 Já totiž zas až tak do návrhářů šťourat nechci, neb je mám v úctě za to, co pro náš šatník dělají. A i když jsou ty jejich modely občas (dost často) psychedelické a my (obyčejní smrtelníci bez kousku fantazie) si ťukáme na čelo, i přesto má práce návrháře smysl, protože díky nim, nemusíme nosit všichni to samé tričko a stejné kalhoty.

PS: Pro případ, že by to četl nějaký návrhář, tak mám pro Vás vzkaz: Mám ráda krajky. Hodně krajek. Kolekce 2018 jaro/léto - rvěte to tam bezhlavě, jo? Prostě aby byly všude. Díky.

(Konec 2. části)


VPŘED na třetí část

nebo

ZPĚT na první část


You Might Also Like

0 komentářů

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?