Máme tady sobotu, což znamená, že půlka národa míří na vysněnou dovolenou do Chorvatska.
Kolona u Vídně se táhne krokem. Rádio Blaník už nemá dosah, a tak se autem line melodie lehce chrochtavé němčiny. Otec rodiny začíná nespokojeně oddychovat a prsty bubnuje do volantu. Je horko a řízky došly už u Brna. By do toho kopl. Pomalu přichází hlad.
Moc ráda bych na vás přenesla svoje zážitky z koncertu Andrea Bocelli pod širým nebem, ale obavám se, že tady slova nestačí. Tuším, že je to předem ztracené. A že budu dost zasněná a možná ždibíček patetická.
Ahoj. Jmenuji se Tereza. Jo, zase nějaká Tereza. Každý druhá holka se jmenuje Tereza! Dokonce i naše koza se jmenovala Tereza. Možná, že bych se mohla přejmenovat na Tess, Theresu, nebo Rézi. Né, to ne. Rézi jen přes mojí mrtvolu. Njn, ale co už...Takže ahoj, já jsem zase Tereza a jsem Češka žijící s Maďarem v Rakousku. A abych se z toho nezbláznila, píšu tento humorný autorský blog. Tak příjemnou zábavu.
