In love with Andrea Bocelli

července 10, 2017

Moc ráda bych na vás přenesla svoje zážitky z koncertu Andrea Bocelli pod širým nebem, ale obavám se, že tady slova nestačí. Tuším, že je to předem ztracené. A že budu dost zasněná a možná ždibíček patetická.

Zkusím to ovšem takhle. Vzpomeňte si na chvíli, kdy vám bylo neskutečně dobře. Hlava byla dočista prázdná, vy jste se nechali unášet na vlnkách bytí a jediné, na co jste mysleli, bylo, aby to nikdy neskončilo, protože je vám moc dobře.

V ten moment nebylo nic reálnějšího než husí kůže na rukách a krku a prosecco na jazyku.

Jestli jsem plakala? Jako želva...ale tušila jsem, že si budu chtít o pauze doplnit skleničku a sníst si chlebíček, takže jsem otevřela stavidla až po první půlce. Dalo to hodně práce, ale ukázalo se, že to byla taktika většiny spoludiváků, kteří také spatřovali mimo jiné výhodu v tom, že se v druhé polovině koncertu venku setmí a nikdo si koulejících slz nebude všímat. A pak si bude moci pokojně bulet, jak chce.

Andrea Bocelli jen ten slepý pán, který má podle Céline Dion hlas Boha. Mno...a co chudák Pavarotti? Myslím, že Céline je do Andrea asi tajně zamilovaná...

Každopádně i nemilovníci opery a klasické hudby jistě slyšeli o Bocelli v kombinaci s jeho nejznámějším duetem Time to say goodbye se Sarah Brightman. Ten na koncertu zazněl pochopitelně také, ačkoliv já bych se bez něj obešla, protože už ho přeci jen bylo dost. A navíc bez Sarah a její mimikou to není ono. I když Sarah byla nahrazena vynikající sólistkou s neskutečným hlasem a bujným poprsím (btw. všimli jste si, že všechny ženy s krásným silným hlasem mívají bujná poprsí? Hmmm...to bude asi ten důvod, proč si v tomhle životě pěvecky neškrtnu. Tak snad příště.).



Za to Canto Della Terra mělo grády:



Andrea vystoupil v čele symfonického orchestru a mohutného sboru. Dohromady bylo na pódiu kolem sta účinkujících. Nevím, jestli jste někdy zažili sílu mocného sboru a orchestru, který se dostane do svého maxima, kdy sboristi zpívají z plných plic, smyčce dravě kloužou po strunách a sólista graduje, ale v ten moment se všechny zvuky spojí a vytvoří mocnou vlnu silnější než tsunami, která se valí proti vám a shodí vás ze židle. Ale zároveň se ten stohlavý drak synchronizovaný na vteřinu přesně dokáže ztišit a nechat každou notu delikátně vyznít.

Piano pianissimo, prosím.

Dirigent zjemní pohyb svých rukou, ve tváři se na okamžik zasní a jemňoulince naznačí, aby orchestr táhnul poslední notu tak dlouho, dokud vítr neodnese poslední dozvuk.

To už všichni vyskočí ze židlí a plácají rukama jako pominutí. Po několika vteřinách se potlesk ještě zintenzivní, protože jsou všichni dojatí a šťastní, že se Mistr vrátil na pódium a nenechá nás odejít domů bez Nessun Dorma.



Byly tam sólistky, byl tam balet, bylo sólo pro housle a příčnou flétnu, bylo tam kytarové duo…prostě a jednoduše tam bylo všechno, co může člověka milujícího klasiku potěšit.

Jestliže jste došli až sem, můžete si oddechnout od Andrea a utopit se v melancholii s Carisma, kteří byli vítaným osvěžením po těžkých operních áriích, s jejich verzí Cavatina a s doprovodem orchestru. Boží.




Takové to bylo...

...jedinečné. Ohromující a propojující.

You Might Also Like

0 komentářů

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?