bylo si báječné a letos i nevídaně žhnoucí. Díky tobě jsme mohli trávit většinu času v bazénech a rybnících. Co mohli?! My museli! Vždyť si nám nedalo šanci a chtělo nás sežehnout na uhel.
A pak nastoupila do tramvaje. Jako bohyně vplula mezi obyčejné lidi s fádním střihem a odrostlou barvou vlasů. Unavení cestující se po náročném pracovním dni vraceli do svých domovů a jejich prázdné výrazy byly téměř děsivé. Jen co se dívka objevila ve dveřích, se všem zatajil dech a pochmurnou tramvají prostoupily paprsky slunce.
„Dobrá práce, autore,“ řeknete si po dočtení knihy, jenže počkat, to není spravedlivé. Musíte říci: „Dobrá práce týme – spisovateli, editore, překladateli, korektore, nakladateli, distributore a zkrátka vy všichni, kteří jste se na knize podíleli.“
Smích je to nejkrásnější a nejsrdečnější, co my lidé máme. Dokážeme se tiše uchechtnout, hurónsky se řehtat, až se dům otřásá a smát se jako pominutí, až nám z toho slzy stříkají do všech stran. To pak nastávají krásné momenty v našich životech, na které rádi ještě dlouho vzpomínáme.
„Fňuk, fňuk, bééééé,“ tlačila jsem před sebou kočárek s novorozencem a po tvářích mi stékaly slzy jako hrachy. Brečela jsem tak usedavě, až se za mnou lidé otáčeli. Svět se mi hroutil.
Pražané, vy se tak máte a ani si to neuvědomujete! Za mrzký peníz si můžete vesele cestovat z jedné strany města na druhou. Jednoduše nasednete a frčíte. Cena jízdenky navíc zahrnuje dobrodružství, která člověka osaměle řídícího automobil jen těžko potkají. Dobrodružství, o kterých si můžeme my, balíci z rakouského venkova, nechat jenom zdát.
Kdy jste si naposledy osladili život cukrkandlem? Měli na hlavě hučku? Na nohách kramfleky? A v lednici krajáč mléka? Kdy jste naposledy šli na pivo do pivnice a hambáři za prostopášnicemi do hambince? Kdo z vás má v oknech luxfery? A kdo nosí v kapse tabatěrku?
Že se protiklady přitahují, všichni víme. Ale že po delším společném soužití přivádí rozdílnost povah partnery k šílenství, to se z jakýchsi záhadných důvodů tají.
Pro příklad nemusím chodit daleko, jeden mám přímo pod nosem.
Byla bych Vám poslala imaginární karafiát, ale snad by mě pak někdo mohl nařknout, že si ze svátku žen dělám legraci. A to bych nerada. Tak Vám tedy posílám pomyslný růžový tulipán, předzvěst jara.
Jsou tomu čtyři roky, když jsem se mamince svěřila, že jsem zamilovaná do muže, původem z jižního Maďarska. Jednalo se o vážnou známost, a proto jsem jí chtěla Maďara představit.
Jaké to jen může být, dostat se na horizont událostí? Sledovat Zemi z nadhledu vesmírné stanice? Jaké myšlenky se mohou honit člověku v hlavě, když se nohou dotkne povrchu Měsíce? Je průlet červí dírou minimálně tak zábavný jako jízda na tobogánu?
To víte, v Rakousku si moc zábavy neužijeme. Maďar odmítá svěřit svého jediného potomka do cizích rukou a já jsem četla dost románů a viděla dostatek filmů, abych věděla, že pohledná, mladá chůva mi odloudí muže a rozdupe rodinné štěstí. Takže chůva nám nesmí přes práh, to dá rozum.
Každý večer před spaním, loučí se dcera s uplynulým dnem pohádkou, či básní. Jsou-li dny náročné, odbudu ji procítěnou recitací básně "znám křišťálovou studánku" a nekompromisně zavelím spánek. V případě námitek přihodím ještě Polámal se mraveneček, pusu na čelo a dobrou noc.
Jsou-li dny milé, klidné a příjemně plynoucí a já mám večer ještě trochu životní energie, snažím se vyždímat fantasii a servírovat neotřelé pohádky plné moudrosti a ponaučení.
Nový rok nás nutí bilancovat a svědomí připomíná, že by bylo vhodné konečně uskutečnit to, na co se již dlouho chystáme; naučit se mandarínsky, nechat si seříznout rohovku laserem, vyškrábat se na Říp, nebo třeba zapracovat na potomkovi, abychom neskončili jako slepá vývojová větev.
Ples. Velkolepá událost. Pro muže je to příležitost vyrazit si se svou krásnou dívkou do společnosti, poklábosit s přáteli a poveselit se. Pro ženy ples znamená soutěž s názvem: „Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je na světě nekrásnější?“.
Ahoj. Jmenuji se Tereza. Jo, zase nějaká Tereza. Každý druhá holka se jmenuje Tereza! Dokonce i naše koza se jmenovala Tereza. Možná, že bych se mohla přejmenovat na Tess, Theresu, nebo Rézi. Né, to ne. Rézi jen přes mojí mrtvolu. Njn, ale co už...Takže ahoj, já jsem zase Tereza a jsem Češka žijící s Maďarem v Rakousku. A abych se z toho nezbláznila, píšu tento humorný autorský blog. Tak příjemnou zábavu.
