Jak jsme zazdili Prahu...

února 18, 2018

To víte, v Rakousku si moc zábavy neužijeme. Maďar odmítá svěřit svého jediného potomka do cizích rukou a já jsem četla dost románů a viděla dostatek filmů, abych věděla, že pohledná, mladá chůva mi odloudí muže a rozdupe rodinné štěstí. Takže chůva nám nesmí přes práh, to dá rozum.


Jenže tím pádem, se přes ten práh nedostaneme ani my dva. To dá, bohužel, také rozum.

Připočtu-li k tomu fakt, že bydlíme na samotě u lesa , v místech, kde dávají lišky dobrou noc – je jasné, že si moc srandy neužijeme.

Jedinou zábavu nám poskytuje soused, který pravidelně vrhá pantoflem po srnách, které mu chodí plenit záhon s bramborami.

Trefil, cha! No dobrý…a co budeme dělat teď?

A tak se vždy těšíme na návštěvu našich rodných zemí, plných osvědčených hlídačů dětí z řad příbuzenstva, abychom vyžili jejich služeb a sami se příjemně osvěžili procházkami ve dvou, návštěvou tanečního klubu, či restaurace a vůbec získali čas věnovat se všemožným bezdětným aktivitám.

Praho, drž si klobouk, už jdeme!
Když už nám naše věčná separace od společnosti začala lézt ždibíček na mozek, sbalili jsme kufry a naskákali do auta, abychom za svižných pět hodin blaženě vystoupili v Praze. Odevzdali jsme budoucnost národa do rukou prarodičů a začali s Maďarem splétat ambiciózní plány na volný večer.

Naše dobrodružství mělo začít v restauraci typu „sněz, co můžeš“, abychom se následně mohli příjemnou procházkou přesunout na koktejl na Staroměstské náměstí, kde bychom si poslechli tklivé melodie hudebníka, hladícího klávesy piana a láskyplně se u toho drželi za ruce, jako když jsme byli mladí, bezdětní a bezstarostní. Romanticky naladěni bychom pak strávili noc procházkami po Praze a líbáním v tmavých uličkách. Sem tam bychom naráželi na poslední otevřené pivnice a se rty smočenými v hořkém pivě by Maďar v opravdové šíři pochopil, jak skvělé je žít v Čechách. Začal by mě usilovně přesvědčovat, že Praha je tím pravým místem k žití a já bych se mu bláznivě smála, protože bych věděla, že to samé bude tvrdit o Maďarsku, až bude smáčet ret v tatínkově domácí pálence.

Byl čas vyrazit. V tu chvíli mohli byste zahlédnout malé vzrušené plamínky v našich očích. Ano, tak hluboko klesne lidská bytost, když se stane rodičem. I pouhá představa klidné večeře u stolu, bez vyrušování a s teplým jídlem, stává se fantastickou. Natož pak vyhlídka celé volné noci.

V restauraci jsme se uvelebili do pohodlných židlí a nechali se rozmazlovat po vzoru středověkých králů. Obsluha přinášela k našemu stolu maso i ovoce a my jsme jen kynuli hlavami v tichém souhlasu.

Ten večer jsme se rozhodně neřídili moudrostí jez do polosyta, pij do polopita.

Bylo nám skoro stydno za to, že jsme se takhle nezřízeně přejedli a přepili. Až na řeku Becherovky, kterou jsme vypili. Toho jsme ani na okamžik nezalitovali, protože to není alkohol, to je medicína. Dokonce i Maďar po několika šťopičkách uznal, že sám cítí, jak jej léčí.

„A ta plznička,“ hladil Maďar něžně půllitr, „to je také dar z nebes.“

Po krásných třech hodinách jsme se vypotáceli z restaurace na čerstvý vzduch. Stačil jeden vzájemný pohled beze slov, aby nám oběma bylo jasné, co bude následovat.

Vydali jsme se nejkratší cestou domů.

S těžištěm významně nakloněným dopředu doklopýtali jsme do ložnice, kde jsme s úlevou odložili vyvalená břicha vedle sebe na postel. Chtěli jsme se ještě políbit na dobrou noc, ale než jsme se dohodli, kdo se nadzvedne, usnuli jsme. Spánkem neklidným, společným všem nenasytům a kandidátům na dnu.

Tak snad příště půvabné noční uličky…

…prosím, odpusťte nám, že jsme vás prachsprostě vyměnili za kus žvance. Příště se to nestane.
To vám slibuji. 



P.S. Měním název restaurace z „sněz, co můžeš“ na „sněz, co můžeš a pak toho celou noc lituj“.


You Might Also Like

2 komentářů

  1. Zatím se u mě mateřské pudy neprojevují. A když někdy trošku začnu uvažovat o pořízení potomka, stačí navštívit přátele s malými dětmi nebo si přečíst takovýhle článek a zase mě to rychle přejde :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, ale nenech se zmást, Silwiniel. Každý rodič si rád postěžuje, dostane-li k tomu prostor. Přesto můžu s jistotou říct, že mateřství je to nejkrásnější, co mě kdy potkalo.

      Vymazat

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?