Třicet

února 26, 2018

Kostky jsou vrženy, Rubikon překročen.

Milý deníčku, je mi třicet.

Sedím v obývacím pokoji, pozoruji spoušť kolem sebe a říkám si, jestli už nejsem na takové oslavy stará. Tu poslední becherovku jsem si mohla odpustit. Ani ta sklenička červeného vína mi po všech těch bílých a růžových dobrou službu neudělala. Nene, už se nikdy alkoholu nedotknu. Nedělá mi dobře.

Tedy dělá, ale ty rána…

Všude se válí rozházené narozeninové pestrobarevné dekorace a kam jen oko dohlédne, tam se povalují láhve. Alespoň dnes by to chtělo služebnou. A komornou, která by mi pomohla vytahat kusy girlandy ze zašmodrchaných vlasů.

Ale zábava byla. O tom žádná. Už dlouho jsem se tak nezasmála. Jenom vyprávět o tom, co kdo nejnechutnějšího snědl, jsme nemuseli. Za sebe musím říct, že bych nikdy ničí mozek dobrovolně nepozřela. A ochutnávat jazyk také nemusím. Maďar mi včera s pomstychtivým úšklebkem řekl, že moje oblíbená část masa v hovězím vývaru je prý ocas. Je to zrada, měl mi to říct už dávno. Koneckonců vegetariánství mě odjakživa lákalo a po včerejšku jsem mu nakloněna ještě mnohem více.

Tajně jsem doufala, že když je člověku třicet, dostane rozum a začne se chovat důstojně a úctyhodně. Myslím, že moje včerejší taneční kreace důstojné nebyly. Ovšem povězme si na rovinu, lze vůbec důstojně tančit na hity Daniela Nekonečného? I kdyby byly moje pohyby jakkoliv ukázkové, ve chvíli, kdy člověk zanotuje "já budu zpívat HAFANANA", je stejně všechno v troskách. 

Ačkoliv bych chtěla podotknout, že tančení mělo úspěch a moje verze písně "jsem bos, parapááá" učarovala Maďara natolik, že začal tleskat do rytmu a poté žádal přídavek. 

Zaplať Pánbůh, že ty prskavky, kterými jsem při tanci pro doladění jihoamerické nálady šermovala, nepodpálily dům. Ani nevím, zda by nám v případě, že by dům lehl popelem, pojišťovna něco proplatila. V nejhorším případě bych snad mohla poslat fakturu k úhradě Danielovi za to, že jde mládeži špatným příkladem a svádí je ze slušné cesty směrem k pyrotechnice.

Ani Maďar dnes ráno nevypadá o moc lépe než já. K snídani si ohřál bramboračku a mezi sousty stále opakoval: „To se nemělo stát.“ Pak se velmi nenápadně vytratil. Vsadím se, že už zase spí. Pro jistotu půjdu za chvíli zkontrolovat, jestli dýchá.

Zato dcera je výborně naladěná. Nadšeně tříská do xylofonu a u toho hlasitě piští. Taky by se hodila chůva. A prášek na bolest hlavy.

Milý deníčku, ještě, že člověku není třicet každý den.


P.S. Právě se přišel soused v pyžamu poptat, zda-li jsme neviděli jeho mobil. Náhodu viděli. Byl zapadlý pod pohovkou, kde jsem na všech čtyřech hledala ten svůj. Jak se tam dostal, ví Bůh. A kde je můj telefon, ví asi taky jenom Bůh.

P.P.S. Prý když je mi třicet, tak jsem dospělá. Snad se to už od zítřka projeví.

P.P.P.S.Už by bylo načase.



25.2.2018 v Grazu







You Might Also Like

2 komentářů

  1. Ten Dan Nekonečný je špatná kopie Afrika Simona, doporučuju raději originál! Já jsem hroznej suchar, alkohol mi nechutná a většinou slavím jen s kusem dortu a příbuzenstvem. Tak aspoň na ty třicetiny bych to taky měla pořádně rozjet!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ti nevím. Afric Simone se mi zdá příliš normální :D

      Vymazat

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?