Fešák v metru

dubna 24, 2018

Pražané, vy se tak máte a ani si to neuvědomujete! Za mrzký peníz si můžete vesele cestovat z jedné strany města na druhou. Jednoduše nasednete a frčíte. Cena jízdenky navíc zahrnuje dobrodružství, která člověka osaměle řídícího automobil jen těžko potkají. Dobrodružství, o kterých si můžeme my, balíci z rakouského venkova, nechat jenom zdát.

Jízdu hromadnou dopravou si v Praze vyloženě užívám. Nechávám se vozit sem a tam a s potěšením sleduji spolucestující. Mám přehled o tom, kdo nastupuje, kdo vystupuje, luštím, kterým jazykem hovoří sousedi vlevo, jakou knihu čte paní vpravo, brouzdám pohledem kolem dokola a napjatě čekám, jestli se z hádky mladého páru vyvine rvačka, nebo rozchod.

A hele!

Do vagónu metra vstoupil sebevědomě vyhlížející muž velice příjemného vzezření. Fešák, dalo by se říci a posadil se na sedadlo přímo naproti mně. Jako správná Kelišová jsem ho sjela pohledem od elegantních polobotek až po moderně střižený účes. Chtěla jsem pokračovat v bloumání po ostatních cestujících, kdyby fešák můj šťáravý pohled nezachytil. Podíval se na mne zpříma, což jsem opravdu nečekala.

A co hůř! Ještě se lišácky usmál.

Víte, na pražském metru je krásné to, že lidé ze zásady nenavazují oční kontakt. Takže si je můžete prohlížet podle libosti, aniž byste museli na překvapený výraz sledovaných odpovídat omluvným výrazem, za to, že na někoho už pět minut vejráte jako sůva z nudlí, protože nejste s to pochopit, proč se proboha ona pozorovaná osoba oblékla tak, jak se oblékla, nebo jak se jí mohlo podařit vyčesat vlasy do půl metrové výšky a docílit toho, že stále drží?! A tak si člověk může pokojně pozorovat spolujezdce zcela bez ostychu .

Jenomže fešák si nechtěl nechat očumování líbit. Načapal mě na švestkách a byl si toho vědom. Všiml si, že mě zaskočil a zjevně se dobře bavil nad mým lehce rozpačitým – omluvným při nepleše přistiženým výrazem.

Pohled jsem přišpendlila na špičky svých bot a velmi pomalinku vzala do rukou knihu, která mi dosud bez zájmu ležela na klíně, otevřela ji na náhodné straně a zvedla ji dostatečně vysoko, aby mi zakryla obličej.

Ježišikriste! Jako bych nedávno nečetla motivační článek o silné, sebevědomé ženě! Mohla jsem se na něj vážně zadívat a pak pohrdavě ohrnout nos. Mohla. Jenomže fešák mě zaskočil a na roli sebevědomé ženy už bylo moc pozdě. Co teď?

Skryta za hodnotnou literaturu, jsem vymýšlela, co si počnu. Fešák se zřejmě dobře bavil a já nevěděla co s tím. Bez ostychu sledoval zosobněnou puberťačku uvězněnou v těle třicetileté ženy, která se domnívá, že se dokáže celá schovat za malou knihu.

Ujeli jsme nejdelších pět zastávek v mém životě. Velice nenápadně jsem vysunula zpod knihy obočí a kus oka, abych si zkontrolovala, jestli se pořád dívá. Pobaveně se zasmál.

Tak jo. Horší už to být nemůže.

Možná bych mohla prostě na příští zastávce s grácií vystoupit a počkat na další metro, přemýšlela jsem horlivě.

Dobrý nápad, pochválila jsem se, ale z místa jsem se nehnula, ani když jsme vjeli do stanice a dveře se otevřely. Na poslední chvíli jsem se totiž zalekla, že se zhmotní moje nejhorší noční můra a při výstupu mi dveře přivřou šaty, metro se rozjede a oblečení mi strhne z těla. A já zůstanu stát na peróně ve spodním prádle.

„Nikam nejdeš!“ křikl na mě strach, „sedět budeš, i kdybys měla zajet až do depa!“

A tak jsem seděla a trpěla tiše dál. Uvědomovala jsem si, že fešákovo zírání už přesáhlo hranice běžného okukování. Za takovou dobu mě musel mít prohlédnutou od hlavy až k patě do nejmenšího detailu. Obávala jsem se, aby mě mladík nechtěl požádat o schůzku a já bych jako krutá ledová královna musela rozdrtit na prach jeho křehké srdce odmítnutím. A on, zlomen dalším neúspěchem na poli lásky, by se bezhlavě vrhnul do náruče smrti, do které jsem ho bezcitně vehnala. Chudáček.

Ten syčák se na mě pořád směje! Vidí mi snad do hlavy?! Kdepak, tohle není žádný chudáček, to je pořádně sebevědomý klacek. Lekci bys potřeboval, pacholku!

Fešák prudce vstal a mně se zastavil tep. Je to tu. Už, už jsem otevírala pusu připravená ze sebe vychrlit, že jsem zasnoubená a mám dítě, když se se mnou jemnou úklonou a mrknutím oka rozloučil.
Jako děvče dobrých mravů, nemyslící na nic nekřesťanského, jsem samozřejmě ihned cudně sklopila oči a zrudla ještě o ždibíček víc. Teprve, když nás bezpečně oddělilo okno metra a dveře se zavřeli, se mi ulevilo. Odložila jsem knihu na klín, úsměv mu oplatila a sama sobě se musela zasmát. Vážně netuším, kdy se ze mě stala stará panna, kterou vyděsí i nevinné flirtování. Asi při těch osamělých jízdách autem. Každopádně jsem ve své stanici vesele vyskočila ze sedadla jako laňka a celý den se nosila jako zámecká paní s nosánkem nahoru, se kterou flirtují pánové na každém rohu a ona je nestíhá odhánět.


Myslím, že bych měla jezdit metrem častěji.

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Jo, to se mi taky kolikrát stalo, že jsem si prohlížela pěkného kluka a on se na mě najednou taky podíval. Vždycky jsem hned uhla očima a snažila se tvářit nenápadně :D Ale myslím, že se na mě nikdy žádný neusmál, měla jsi štěstí! Jsem ráda, že se taky jednou objevil pozitivní článek o městské dopravě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně nenápadně, že :D třeba si pak hned začít pískat, prohlížet si strop a dělat že nic.

      Vymazat

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?