O mateřských hormonech

května 08, 2018

„Fňuk, fňuk, bééééé,“ tlačila jsem před sebou kočárek s novorozencem a po tvářích mi stékaly slzy jako hrachy. Brečela jsem tak usedavě, až se za mnou lidé otáčeli. Svět se mi hroutil.


Tvářila jsem se tak nešťastně, jako by nám právě shořel domov. Maďara ten náhlý proud slz zaskočil. Byl zvyklý, že se se mnou dalo komunikovat docela na úrovni a najednou přišla nečekaná změna. Chvíli se na mě lítostivě díval, pak mě vzal za ramena a něžně řekl, že jestli tedy chci, tak tu příšerně drahou přebalovací tašku teda koupíme.

Schoulila jsem se mu do náručí a brečela dál. Začal panikařit. Myslel si, že příslib tašky na plenky vše vyřeší a bude se moct konečně v klidu v nedaleké restauraci najíst. Jenže já jsem plakala dál a nešlo to zastavit. Maďar mi otíral slzy a snažil se mě uklidnit: „Chceš si tu tašku koupit hned, nebo až po obědě?“

„Hned!“ vzlykla jsem.

„Tak jo,“ rezignoval a s prázdným žaludkem mě vedl k obchodu pro kojence. Mraky se rozestoupily a opět vysvitlo slunce. Svět byl zase v pořádku.


Hormony.


To jsou přátelé zapeklitá věc. Každý s nimi máme v pubertě co dočinění. Jenže v tu dobu nás ženou do náručí pohledného mladíka z vyšší třídy, nebo nás oblékají do absurdních oblečků, nad kterými dnes kroutíme nechápavě hlavou a je nám z nich dodnes popravdě trochu stydno. Nedej Bože, je-li naše pubertální JÁ zachyceno na fotografii. Spalte to někdo, prosím!

Ale to je jen čajíček oproti hormonům poporodním. Stačí pár hodin po porodu a najednou je z člověka labilní hromádka štěstí/neštěstí – podle aktuálních atmosférických, geopolitických, osobních a jiných podmínek.

A nejhorší je, že na to nastávající maminku nikdo neupozorní. Nikdo neřekne, maminko, drž si klobouk, bude to jízda. Dost možná s tebou budou hormony třískat stonásobně víc než v pubertě. Nic. Zato o nedostatku spánku, poblinkaných dupačkách a prdících se toho namluví jako v parlamentu.

Bez velkého přehánění mohu říct, že jsem značnou část šestinedělí proplakala. Ne, že bych k tomu snad měla důvody. Tak třeba jsem začala kojit a moc se mi líbilo, že miminku chutná. Náhodný kolemjdoucí ovšem viděl matku s dítětem u prsu, které stékají slzy po tváři. V kojící místnosti mě ostatní maminky braly za ramena a ptaly se, proč pláču. A já jim po pravdě odpovídala, že vlastně nevím, že jsou to asi hormony. A protože jsem nevěděla, co s tím, tak jsem nechala potřeštěné emoce plynout a doufala, že to jednoho dne pomine…

No…nepominulo.


Naivně jsem si myslela, že jsem již zcela stabilizovaná a jen tak nic mě nerozhází. Koneckonců, je to už rok a půl od hormonální průtrže, navíc reklamu na pamlsky pro malá rozkošná chlupatá koťátka už ustojím bez jediné zamáčknuté slzičky, a dokonce mě nedávno přepadla chuť přečíst si opět detektivku. A to je velký pokrok, jelikož od té doby, co jsem matkou, nemůžu slyšet křik, střelbu, hádku a jiné negativní projevy lidských emocí, ať už ve filmu, či v realitě. A naopak krásné projevy mě vždy rozplakaly…to si holt nevyberete. Buď jak buď, jednoduše jsem se domnívala, že jsem na dobré cestě za vyrovnanou ženou…

„Pojďte se podívat na naše miminko,“ hlásila pyšně kamarádka, zatímco otevírala dveře do růžového pokojíčku. A v tom růžovém pokojíčku leželo v malinkaté postýlce malilinkaté růžové miminko zavinuté v růžové dečičce…

…1,2,3,4…

„Béééééé,“ začala jsem decentně natahovat moldánky, které následně převálcovalo tsunami slzy, které nešly zastavit.

„Takovej…škyt…malej…zázrak…škyt.“ Vykoktala jsem za sebe s upřeným pohledem na spinkající uzlíček. A to byl vrchol mojí konverzace onoho odpoledne. Za to jsem posmrkala všechny kapesníky, které se u kamarádky nacházely, včetně papírových kuchyňských utěrek. No, určitě mě brzy pozvou znovu…

Maďar si myslí, že je tohle moje přehnané dojímání roztomilé. Já si myslím, že by bylo prima, kdyby to už přestalo…

…škyt… 


You Might Also Like

2 komentářů

  1. Ty jo, a se mnou hormony mlátí už teď a to žádné dítě nemám. Stačí ale, když mám své dny a je to se mnou k nevydržení, brečím kvůli každé pitomosti, jsem protivná a na zabití. Tak teda nevím, co by se se mnou stalo, kdybych ještě měla mít dítě :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to právě nikdo nedokáže říct. Každá jsme jiná a třeba ty to právě ustojíš bez větších otřesů. Každopádně to bude dobrodružné ;)

      Vymazat

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?