Od ucha k uchu

května 17, 2018

Smích je to nejkrásnější a nejsrdečnější, co my lidé máme. Dokážeme se tiše uchechtnout, hurónsky se řehtat, až se dům otřásá a smát se jako pominutí, až nám z toho slzy stříkají do všech stran. To pak nastávají krásné momenty v našich životech, na které rádi ještě dlouho vzpomínáme.


„Řeknu vám báječný vtip,“ povídala právě teta, kterou jsme přišli navštívit. Početná společnost seděla u stolu v malé, ale útulné jídelně a každý držel v ruce svůj hrnek silného voňavého kafe. Sem tam někdo natáhnul ruku do veliké mísy, aby si pochutnal na domácím teplém sýrovém rohlíčku. Atmosféra byla milá a čas spokojeně ubíhal. Děti běhaly kolem a dospělí klábosili s trepkami na nohách.

„To takhle jede László na svém vozu a ve vleku má zapřaženého koně. A protože pospíchá za milou, popožene koně bičem. Kůň nespokojeně zaržá, otočí hlavu na Lászla a řekne: …“

Když tu se teta chytla za pusu, zrudla, vyvalila oči a vypadala, že každou chvíli praskne. Její snaha překonat nával smíchu byla marná. Ruce od úst rozrazila vlna tlaku podbarvená hlasitým smíchem.

„A řekne…“ zkouší to teta znovu, ale řehot nejde zastavit.

„Nádech, výdech…“ snaží se teta zklidnit. „To půjde,“ věří si.

„A tak ten kůň teda řekne…“

Nic naplat. Tetiným tělem začaly rázovat nezadržitelné vlny upřímného smíchu, až jí z očí tekly proudy slz. Ale to už se smála celá společnost, ačkoliv pointu vtipu ještě nikdo nevěděl. Všem stačil pouhý pohled na tetu, která se chechtala, až se za břicho popadala. Tak nakažlivým smíchem totiž teta vládne.

Když se ta dobrá duše trošinku uklidnila, začala si nabídnutým kapesníkem otírat slzy a rozpitou řasenku, která, unášena řekou slz, odkapávala na bílou blůzu. Když pláčo-smích pominul, jala se jej teta statečně vyprávět znovu.

Ovšem ani tentokrát jsme se toho nedozvěděli více. I tentokrát jsme pobaveni sledovali, jak myšlenka na pointu vtipu rozesmála tetu znovu, která nakonec prohlásila, že musí jít na vzduch. Neuplynulo ani pár minut a ze zahrady se znovu ozýval hurónských smích – to si teta opakovala vtip nahlas, aby nám ho mohla konečně celý dovyprávět.

Když se teta vrátila z krátké procházky, řekla nám, že není možné, aby nám anekdotu dovyprávěla, ale že nám ji napíše.

A zatímco psala text na bílý papír, nepřetržitě se smála, ramena škubala a slzy jako hrachy rozpíjely slova v potůček inkoustu.

Teta to vzdala a opřela se čelem o stůl. Když se opět narovnala, měla otisknutý inkoust na čele.

A to už jsme se smáli a plakali všichni.

Bylo to báječné odpoledne, ze kterého jsme odcházeli s namoženou bránicí. Maďar si navíc spokojeně liboval, že nemusel tolik překládat. Smích je totiž universálním jazykem všech národů.

P.S. Několik dní poté, když se teta uklidnila, jsme zjistili, jak zní celý vtip:

„To takhle jede László na svém vozu a ve vleku má zapřaženého koně. A protože pospíchá za milou, popožene koně bičem. Kůň nespokojeně zaržá, otočí hlavu na Lászla a řekne: „Ještě jednou mě práskneš bičem a nikam nejedu!“ Na to vyskočí vyděšený László z vozu a spolu s věrným psem Alíkem se schovají za strom. Načež si Alík postěžuje: „Sem se tak lekl, jak ten kůň promluvil, že jsem se málem pos…“


You Might Also Like

10 komentářů

  1. To je dobrý vtip. :D Tyhle nekonečné záchvaty smíchu znám, jsou super. Většinou to bývám já, kdo se začne smát nějaké blbosti, zatímco ostatní vůbec nechápou. :D

    Rosa Nera

    OdpovědětVymazat
  2. Holka, máš talent, napsat skvělou povídku z obyčejného odpoledne. :-)
    A navíc tetin vtip je fakt vtipný. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji pěkně,Terezo :) některá odpoledne jsou jednoduše zábavnější než jiná a je prima uchovat si na ně vzpomínku.

      Vymazat
  3. Máš talent! Ten popis byl boží. :-D Tyhle lidi miluju, dokáží pobavit už jen tím, jak se baví sami. A někdo prostě umí tu pozitivní náladu takhle rozhodit, i když mi ten vtip tak úplně srandovní nepřišel, té reakci jsem se smála daleko víc. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, někteří lidé mají extrémně nakažlivý smích a být v jejich společnosti, když je to zrovna popadne, je prostě neopakovatelné :D

      Vymazat
  4. Jé, já tu ještě nenapsala komentář a přitom jsem článek četla už před několika dny! Teta je super, taky bych chtěla mít takovou veselou tetičku! :D Miluju tvůj styl psaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Silwiniel, na tvoje komentáře se vždycky těším :D

      Vymazat
  5. Dobrý vtip :D :D. Já miluju lidi, kteří se smějí. Už jen, když jdu do metra, nebo po ulici, směju se sama na ty lidi (někdy si musí myslet, že jsem blázen), ale je to bezva, když ti někdo zvedne náladu už jen úsměvem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Stačí potkat jednoho veselého člověka a hned je lépe :) naštěstí Rakušané jsou zvyklí se na sebe usmívat, což je nesmírně příjemné.

      Vymazat

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?