Buď eko, čéče!

května 15, 2019


Kdo chodí na nákup s vlastními pytlíky na ovoce a zeleninu, používá ekologické čističe a třídí odpad, s tím si plácnu!


Poslední dobou na mě neustále vyskakují články o ekologii, udržitelném rozvoji, bio a raw tématice, a tak si říkám, že se i já přidám do řady a jeden takový tematický článek pošlu do světa.

↞↞↠↠

Žít eko se mi líbí.
Ráda jím potraviny v bio kvalitě a užívám si pocit, že jsou čisté. Mám radost, že v obyčejné drogerii seženu potřeby pro domácnost, které můžu bez starosti spláchnout do odtoku a nemusím u toho vraštět čelo a mít výčitky svědomí. S dobrým pocitem sbírám použité baterie, abych je mohla blaženě vysypat do krabičky za kasami ve Sparu. Třídím jako šílená a neobtěžuje mě to, ba naopak.
Tyhle malé každodenní krůčky mi přináší malá uspokojení, že je u mě svět v pořádku. Ale je tomu tak doopravdy? Nemohla bych se snažit víc? Mnohem víc?

Víte co? Mohla. Jasně, že jo. Mohla bych si taky natáhnout plátěný gatě a rozeběhnout se do lesů, kde bych se živila kořínkama. Ale to se mi ekologii obětovat nechce. Takže? Asi to bude chtít nějaký kompromis.

Vytřídím odpad? Ano. Budu nosit oblečení pouze z recyklovaného materiálu? Ehm...ne.


Kdo křičí, od toho to fičí

Co se mi ovšem nelíbí, je trend poslední doby, kdy jsou lidé, přešlápnuvší pomyslnou ekologickou hranici, ihned vystaveni veřejnému pranýřování. 
Dejme tomu, že je člověk vegan, drogerii používá čistě přírodní, obaly třídí, do letadla v životě nesedl, jí jen to, co si sám na políčku vypěstoval, do práce jezdí místo v autě na koni a jednoduše je eko-perfektní. Jenomže pak si ten dobrák koupí triko v řetězci (nedejbože z polyesteru) a hned se najde nějaký šťoura, který začne na dobráka ukazovat prstem, křičet kolem sebe a svolávat okolí s vidlemi v ruce: "Aha! Vidíte to? To triko! Rozpíchaný dětský prstíčky!"
A řeknu vám, že bych se ani nedivila, kdyby náš dobrák seskočil z kobyly, vyhrnul si polyesterové rukávy a jednu tomuhle řvounovi ubalil. 

Prstíček

S tímhle neustálý ukazováním si prstíčkem na ostatní nesouhlasím. Srovnávání se, kdo žije správně a kdo ne. Přestaňme s tím a to hned. Ukažme si prstíčkem sami na sebe. Chovejme se tak, abychom byli inspirací pro ostatní. A chceme-li ostatním lidem naznačit, že by měli zvážit změnu, dělejme to citlivě a ne jako ten blbec s prstíčkem.
Blbec s prstíčkem člověka totiž akorát nás…, ale rozhodně nikoho nemotivuje. Blbý kecy totiž ještě nikdy nikoho nemotivovaly.
Za to, když budeme sami příkladem, můžeme dojít nenásilnou formou daleko. Koneckonců, každý z nás musí najít svůj vlastní důvod, proč myslet na planetu. Pak budeme mít silný hnací motor.

Například mým hnacím motorem jsou moje dcery...

Neděláme to pro sebe 

Já situaci vnímám tak, že my, dospělí lidé, už nežijeme eko kvůli sobě.

Kdepak.

Za našich životů se asi (doufejme) žádná ekologická katastrofa nestane, i kdybychom vesele pokračovali v devastování dál. I kdybychom dál otravovali ryby, zakopávali jaderný odpad do země, káceli stromy a dál kolem sebe rozhazovali mikrotenové sáčky. Stejně se večer můžeme sejít u ohýnku, opékat buřty a zpívat u kytary, protože jsme od svých předků dostali planetu v dobré kondici, která to zatím všechno tiše snáší. My přežijeme.

Ten, kdo ponese následky, jsou moje dcery.

Když dnes vyhodím plastovou láhev od Coca Coly do směsného odpadu, pykat budou moje děti.

A víte co? I ty vaše.

Jednoho dne budou muset čelit nechtěnému dědictví a kdoví, zda to ustojí.

A to je něco, co si velmi zřetelně uvědomuji a co nechci.

Ani pro vaše ani pro svoje děti. A proto se snažím nad svým jednáním přemýšlet. Žít svůj život, ale zároveň si najít rovnováhu mezi časem, ekologií, penězi a vydanou energií.


Ale už konec mudrování. Na závěr jsem pro ty, kdo s ekologií teprve začínají sepsala DESATERO PRAVÉHO SVIŠTĚ EKOLOGA:

1. Třídit odpad budeš

A líňoučkatý nebudeš.

2. Než cokoliv do odpadu spláchneš, o nezávadnosti se přesvědčíš

...protože tu otrávenou vodu pak jednou pít budeš muset...to je holt koloběh...

3. Babičce mimořádně důležitý úkole zadáš

Máš babičku s šicím strojem značky Singer? Máš. Tak jí udělej radost a zadej jí důležitý úkol – ušití sáčků na pečivo, ovoce a zeleninu. Vysvětli jí celosvětový význam její práce a uvidíš, že ráda sfoukne dvaceticentimetrovou vrstvu prachu na šicím stroji a pustí se do práce.

Nechme se, bratři a sestry, inspirovat Lukášovým evangeliem, strana 20, kázání 3:

„Nechť ti ruka upadne, smrtelníku, jestli v supermarketu opět sáhneš po mikrotenovém sáčku na pečivo!“

4. Poslouchati mámu budeš

Protože máma je ze staršího vydání a ví, jak obstarat komposter, od sousedky ví, kdy přijede kontejner na listí, od prodavačky z Lidlu se dozvěděla, kde je sběrný dvůr a nikdy ti nezapomene před cestou do obchodu, když už stepuješ obutý na prahu bytu a čekáš na papírek se seznamem, zvědavým hláskem připomenout – Tašku máš?!

5. Cepovati vlastní dítě budeš, zrovna jako rodič cepoval tebe

„Vypni to světlo – víš, co stojí elektřina?“ - „Zavírej dveře - topíme snad Pánubohu do oken?“ - „Vezmi si tašku, ať nemusíš kupovat novou.“ - „Nač bys kupoval nové? Dej sem ty kalhoty, ať ti zašiju tu díru v nich.“ – „Zavírej vodu, když si čistíš zuby!“ …vždyť to jak své boty znáš.

6. Z muže příklad si vezmeš

Protože mužům stačí dvoje kalhoty, tři trička, dvě košile a hrstka spodního prádla…

7. S nízkou kvalitu se nespokojíš

K čemu plný šatník, kde vládne nekvalitní vlákno a křivý střih? K čemu nekvalitní potravina, která ti ničí zdraví? K čemu poličky plné kosmetických produktů, které obsahují děsivé chemické koktejly?

8. Syslem nebudeš

Protože, i kdyby přišla třetí světová válka, třicet balení mouky, koupené v akci za poloviční cenu, ti stejně k ničemu nebude (výjimku tvoří toaletní papír a pleťové sérum, tam je to v pořádku).

9. Než cokoliv kupovati budeš, mozek použiješ 

…a emocím vyvolanými ďábelskými marketéry odoláš, cloumati se jimi nenecháš a v amoku peníze rozhazovat nebudeš.

10. Batikované triko si oblíkneš

No, ehm...protože to ekologové nosí, nebo ne?



Tak, vytisknout a nalepit na ledničku.

Ne, ale teď už vážně. Tohle není sranda, a i když nejsem schopná napsat jediný nehumorný článek, který by pojal jakoukoliv problematiku seriózně, chtěla bych, aby bylo jasné, že to beru vážně vážně.

(Hehe, vážně vážně…)

Já nejsem příkladem „homo ekologikus“, ale snažím se. Vlastně mi ani nic jiného nezbývá, protože v Rakousku je přístup k ekologii možná o ždibíček dál než v Čechách a je tak trošku vynucený. Kdyby tu snad byl zájem, mohla bych se o tom rozpovídat v nějakém z dalších článků. Tak mi dejte do komentářů nebo soukromé zprávy vědět, jestli by o to někdo stál.

Ale protože tenhle blog má za cíl šířit radost a sluneční paprsky, nemůžeme končit smutnou notou a představou katastrofického konce planety, do kterého se nevyhnutelně řítíme. A tak si na zlepšení nálady pustíme nehynoucí klasiku Ilonu Csákovou a její nesmrtelný hit Růžová. Oujé.



Mějte sluníčkové dny


You Might Also Like

2 komentářů

  1. Snažím se... Od tchyně mám super látkové sáčky na nákupy, třídím už od nepaměti, snažím se vyhýbat plastům, kde to jde, ale stejně mám pocit, že je to celkem málo. Toho plastu je strašně moc, hlavně když se nakupuje jídlo, dá se obalům vyhnout jen velice těžko. V Pardubicích nevím o tom, že by byl nějaký obchod bez obalů, ale i tak si neumím moc představit tam cestovat se spoustou skleněných nádob a pak to dopravovat domů...To vypadá lehce nereálně :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to pravda. U potravin je to naprosto šílené! Naštěstí už si to supermarkety uvědomují a jdou bezobalovým trendům naproti (nebo alespoň ty v Rakousku). A každá snaha se cení, že :)

      Vymazat

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?