Projekt Beta

května 05, 2019

Dost bylo výmluv! Je čas nalít si čistého vína a konečně prozradit, na čem jsem intenzivně několik měsíců pracovala a proč jsem tedy nebyla tak blogově činná, jak jste byli dříve zvyklí.



To víte, přátelé, někdy se člověku plní sny na počkání. Jen na ně pomyslíte a hle, už je to tady.

A tak stalo, že jsem ihned po svatbě s Maďarem (článek o tom, jak jsem se stala mladou paní zde) naskočila do veledůležitého a krásného projektu, který mě následně celou pohltil.

A že to byl náročný projekt, to vám povím.

A protože nyní dosáhl svého vrcholu, nadešel ten správný čas se veřejně pochlubit.

Přiznávám, že to byl náročný čas plný sebeobětovaní, odtrhávání si od úst a sebezapření.

Vyžádal si téměř rok tvrdé práce a odříkání, během něhož jsem si sáhla na dno i na vrchol.

Pochopitelně jsem byla v průběhu projektu několikrát plná pochybností, zda se moje práce odebírá tím správným směrem, ale vždy za mnou stál vrchní manažer projektu a z pochyb mě vždy rychle vyvedl. Není nad dobrý tým, na který se lze spolehnout.

Někdy se zdál být projekt nekonečný a výsledky mého snažení kdesi v nedohlednu, ale někdy zase čas běžel jako splašený.

Tahle prácička s sebou nesla mnohá zdravotní rizika a dalo by se říci, že to byl až kaskadérský kousek, neboť jsem musela pro úspěch projektu riskovat své zdraví. Tu mi však vždy vytanulo na mysli moudrosloví: "kdo se bojí, nesmí do lesa" a taky "vyděržaj pijaňér", které mi dodalo odvahy a ihned mi bylo o poznání lépe.

V závěru mi kolikrát docházel dech a zároveň jsem měla stále častěji dojem, že na to nestačím. Kolikrát jsem chtěla třísknout do stolu a vykřiknout: Já to vzdávám! Jenomže rozjetý vlak jen těžko zastavíte, a tak jsem musela zatnout zuby a táhnout ten kočár dál.

Tak a teď je hotovo. Mise splněna.

Stojím na cílové čáře, ale zároveň i na startovní. Vybíhám na novou trať. Jako nový člověk. Zkušenější, zase o špetku pokornější a mnohem silnější než ten, kterým jsem bývala dříve.

Stálo to za to?

Že váháte!

Nyní, když vidím plody své námahy, není zbytí a musím přiznat, že jsem nejšťastnějším člověkem pod sluncem.

Milí přátelé,

na konci března jsem přivedla na svět svoji druhou dceru.

Je krásná, malinkatá a voňavá. A je moje. A teda taky trochu Maďarova, no...

Můj růžový projekt je konečně na světě.

A že to dalo práce, dovézt ji až na tuhle zem. Vytáhnout si tu pravou dušičku, utkat pro ni dokonalé tělo a zrodit ji. 

Když nad tím tak přemýšlím, zasloužila bych si za tu prácičku odměnu. Ale ne, počkat, odměnou mi budiž děvčátko sladké jako cukrátko, hodné a poslušné, které nebude odmlouvat, až jí budu jednou kecat do výběru partnera a které bude bez remcání vyklízet myčku. 

Víc toho nechci. No, možná ještě uvadlý karafiát na den matek, to si myslím, zasloužím. 

Nyní mi nezbývá nic jiného, než prosit na kolenou čas, aby přeci jen trošku zpomalil, neboť já nestíhám nasávat miminkovskou vůni, zpívat s mojí starší holčičkou, jíst, psát a spát. Chci si užít mateřství do sytosti.

Zatím nestíhám vůbec nic. Ale to nevadí. Pluji si na hladině poporodních hormonů a na rozdíl od prvního šestinedělí, kdy mě chytaly lehce hysterické chvilky (článek o labilní prvorodičce najdete tu), jsem úúúúúúplně v klidu…



A tak vám také přeji pohodové dny, skoro jako byste pluli na šestinedělních hormonech…

…buď v klidu, čéče…

…tududududu…

…a neměj strach…

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Takhle krásný článek o narozeném miminku jsem ještě nečetla. :) Mám z něj pocit, že dát světu maličkého človíčka je vážně ta nejhezčí věc, co se člověku může stát. Spoustu zdraví tobě i té drobotině! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc ti gratuluju! Já jsem v životní etapě, kdy opravdu vážně řeším, jestli dítě někdy ano nebo ne. Bohužel nemám psychické zdraví úplně v pohodě, jak by mělo být, takže to probírám i s psycholožkou. A zatím to cítím, že spíš ne. Absolutně si neumím představit být matkou a zvládnout vše, co souvisí s těhotenstvím, porodem, péči o miminko... Každopádně obdivuju každou ženu, která tu odvahu má a jde do toho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vřelé díky, Silwiniel :) Třeba jednou přijde čas, kdy si sama pro sebe řekneš "TEĎ je správný čas" a pak to přijde. Přirozeně a tak nějak samozřejmě. A čím víc dětí máš, tím harmoničtější se mateřství stává, protože už prostě víš, co pro tebe znamená těhotenství i porod a v péči o miminko už jsi profík.

      Vymazat

Prosím, zde zanechte zprávy a buďte zdrávi ♡

Se může též líbiti...

Pan Paprika

Můj muž je Maďar. A s Maďary se to má tak, že jim v žilách koluje pálenka a místo lymfy mají paprikový krém. Uvažujete-li o tom, že si ...

Je libo info o novém článku?